|
Andrea Riccardi vnímá zacátek nového tisíciletí jako ideální dobu, abychom byli opravdovými krestany. Zcela nové obzory, pred nimiž stojí muži a ženy naší doby, hluboké zmeny, které s sebou prináší globalizace, casto zcela od základu mení totožnosti. V Evrope se starobylou krestanskou tradicí vznikají dosud nevídané situace, kdy musí vedle sebe žít verící nejruznejšího náboženského puvodu. To nás nutí, abychom se znovu tázali, co znamená naše vlastní totožnost a skutecnost, že jsme krestany. Zároven máme pred sebou volby, které mohou rozhodujícím zpusobem ovlivnit dejiny sveta.
A práve v techto okamžicích pocitujeme jistou bezvýznamnost. Tento pocit vyvolává v našich srdcích strach z prítomnosti i z budoucnosti. Strach nás pokouší, abychom se soustredili na sebe ve vlastních institucích nebo spolecenstvích, nehledeli dopredu, neživili sny.
Kdo potká a slyší Boha, má casto strach: nekdy se clovek bojí samotného Pána, když jej osloví, jindy se chveje pro svou slabost ci prchá pred Boží prítomností. Buh nemá strach, prestože není necitelný. Nemá strach ze vzdálenosti a chudoby cloveka, nemá strach z bourí v lidských dejinách, neleká se propastí zla...
V knize A. Riccardiho nalezneme podnetné úvahy, zkušenosti, základní prvky krestanského života, prehodnocení starých cest i nové úkoly. Ale základem všeho je vedomí, že jsme krestané ve své dobe.
Ano, protože práve naše doba je velmi krásná a vhodná k tomu, abychom byli krestany.
|
